O rozhodčím řízení

O rozhodčím řízení

Rozhodčí řízení (někdy též arbitráž) je mimosoudní způsob řešení sporů nezávislými a nestrannými rozhodci, který bývá využíván jako náhrada civilního procesu při řešení majetkových sporů. Rozhodčí řízení je neveřejné, což je spolu s jeho rychlostí a často i nižšími náklady ve srovnání s běžným soudním řízením považováno za jeho největší výhody.

V České republice základní pravidla rozhodčího řízení upravuje zákon č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Kromě řízení, kdy na obou stranách stojí osoby z České republiky, se může v některých případech vztahovat i na řízení s mezinárodním prvkem. V rámci rozhodčího není možné rozhodovat spory vzniklé v souvislosti s provádění insolventního řízení, v souvislosti s výkonem rozhodnutí nebo spory, u kterých není možné o předmětu sporu podle občanského soudního řádu uzavřít smír.

Rozhodčí smlouva

Smluvní strany se mohou již při uzavírání smlouvy dohodnout, že případné spory mezi nimi budou vyňaty z pravomoci obecných soudů a budou řešeny buď rozhodčím řízením u stálého rozhodčího soudu nebo rozhodčím řízením ad hoc. Pokud je takové ujednání součástí smlouvy, označuje se jako rozhodčí doložka. Strany mohou také rozhodnutí svěřit spor do rozhodčího řízení učinit až po vzniku sporu a uzavřít samostatnou smlouvu o rozhodci. V obou případech půjde o platnou rozhodčí smlouvu jen tehdy, bude-li uzavřena písemně.

Pokud přesto výše uvedený spor jedna ze stran předloží obecnému soudu a druhá strana existenci platné rozhodčí smlouvy namítne (nejpozději současně s prvním úkonem v řízení), soud je povinen řízení zastavit.

Řízení ad hoc a stálé rozhodčí soudy

Samotné rozhodčí řízení může být vedeno před rozhodci určenými v rozhodčí smlouvě či později stranami vybranými, v obou případech se označuje jako rozhodčí řízení ad hoc.

Druhou možnosti je rozhodčí řízení vedené u stálého rozhodčího soudu. Takový soud může být zřízen jen na základě zákona a vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku. Tyto mohou určit způsob jmenování rozhodců (či přímo jejich výběr omezit jen na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu), jejich počet, způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců.

Rozhodce

Rozhodcem se může stát kterýkoliv občan České republiky nebo i cizí státní příslušník, který je zletilý a má plnou způsobilost k právním úkonům. Osoba, která přijme funkci rozhodce, je povinna řídit se zákony a dalšími předpisy. Rozhodce musí být nezávislý a nestranný a je vázán mlčenlivostí ohledně skutečností, které se dozvěděl v souvislosti s rozhodčím řízením. Této mlčenlivosti může být zbaven jen za souhlasu obou stran sporu nebo na základě zákona (například v trestním řízení). Počet rozhodců není nijak omezen co do počtu, vždy jich ale musí být lichý počet, přičemž nejčastěji bývají spory řešeny jedním nebo třemi rozhodci.

Rozhodčí nález

Při rozhodování se rozhodci řídí hmotným právem pro spor rozhodným, mohou však spor rozhodnout podle zásad spravedlnosti, avšak jen tehdy, jestliže je k tomu strany výslovně pověřily. Výsledkem rozhodčího řízení je zpravidla rozhodčí nález, který je soudně vykonatelný. Rozhodčí nález musí mít písemnou formu (listinnou nebo opatřenou státem uznaným elektronickým podpisem) a musí obsahovat odůvodnění (ledaže by se obě strany sporu výslovně dohodly, že odůvodnění nepožadují), jinak je neplatný.

Upravený zdroj: http://cs.wikipedia.org (za použití klíčového slova "Rozhodčí řízení").